Životopisná data

Lubor Bárta kvalitou a osobitostí své tvorby ovlivnil profil české skladatelské generace, která vstupovala do hudebního života kolem poloviny 20. století. Narodil se ve venkovském prostředí s dlouhou kantorskou tradicí. První kompoziční pokusy učinil ve dvanácti letech, hrál dobře na housle a virtuózně na klavír. Mohl volit koncertní dráhu; uplatňoval se však především jako doprovazeč. Byl typem s rovnoměrně vyvinutými sklony uměleckými i intelektuálními, čemuž odpovídalo i jeho vzdělání. Po absolvování gymnázia studoval hudební vědu a estetiku na filozofické fakultě Karlovy univerzity (1946-48). Kompozici se učil u Jaroslava Řídkého nejprve soukromě a pak jako řádný posluchač v jeho třídě na Akademii múzických umění (1948-52). Zde byl orientován na domácí tradici, ale objevil také blízkost poetiky evropských modernistů 20. století - Stravinského, Honeggera, Bartóka. Z originální syntézy a transformace těchto podnětů se rodil Bártův kompoziční styl.

Ve svých skladbách Bárta vyniká vnímavostí k zvláštnostem nástrojových možností a mistrovskou představivostí v práci s hudebním materiálem ve všech jeho složkách. Vzácně se zde snoubí jiskřivá muzikální nápaditost s koncepčností myšlení. V dramaturgii kompozičního celku vytváří napětí střetáváním poloh jitřivě hloubavých s plochami energického vzepětí, přičemž se téměř vždy dokázal vyhnout jakékoliv hudební rétoričnosti. Spontánnost, melodická přirozenost rozrušovaná drsnou konfliktností, harmonicky složitá témata pojedná­vaná evolučně až do dramatických gradací, to jsou znaky skladatelovy hudební řeči ve všech žánrech, kterým se věnoval. Věřil účinnosti koncertantního principu a možnostem uvolněné sonátové formy. Často se těmito prostředky vyjadřoval a zachycoval životní pocity bez pomoci programních proklamací, silou výrazu a soustředěnou až briskní stylizací.

Plnokrevně pulsující sonáty vytvořil L. Bárta pro celou řadu nástrojů: klavír, housle, violoncello, flétnu, klarinet, kytaru, cembalo. Ve výčtu jeho děl tvoří významnou položku ansámblové komorní skladby; tři smyčcové kvartety, dva dechové kvintety, díla pro komorní orchestr. S přísnou odpovědností se stavěl k práci na symfoniích, odhodlal se k ní třikrát. Oblibu autorových instrumentálních koncertů dokumentují návraty interpretů k provádění jak obou koncertů houslových, tak klavírního i violového. Všechny byly též zaznamenány na gramodeskách (Supraphon, Panton). Ve zralých opusech z přelomu šedesátých a sedmdesátých let se plně prezentuje romantický náboj Bártovy hudby, toužící překonat bolest z odcizenosti a nalézt mír v prosté vroucnosti.

Dílo

Orchestrální skladby

1. koncert pro housle a orchestr (1952), ČHF, o PA

1. symfonie (1955),ČHF

Koncert pro komorní orchestr (1956), ČHF

Konceřt pro violu a orchestr (1957), ČHF, o SU

Dramatická suita pro velký orchestr (1958), ČHF

Koncert pro klavír a orchestr (1959), SU, o PA, SU

Z východních Čech. Symfonická suita (1960), ČHF

Ludi, pro komorní orchestr (1964), SU, o SU

2. koncert pro housle a orchestr (1969), ČHF, o PA

2. symfonie (1969), ČHF, PA, o PA

Musica romantica par archi (1971), SU

3. symfonie (1972), ČHF, PA, o PA

Komorní skladby

1. dechový kvintet (1956), ČHF

1. sonáta pro klavír (1956), SU

Trio C-dur pro housle, violoncello a klavír (1956), PA

2. smyčcový kvartet (1957), ČHF

Sonáta pro klarinet a klavír (1958), SU

Sonatina pro trombón a klavír (1956), ČHF, PA

2. sonáta pro housle a klavír (1959), SU, o SU

2. sonáta pro klavír (1961 ), SU

Balada a burleska pro violoncello a klavír (1963), SU

Concertino pro pozoun a klavír (1964), SU

Čtyři skladby pro hoboj (klarinet) a klavír (1965), SU

Osm skladeb pro klavír (1965), SU

Sonáta pro kytaru sólo (1965), SU, o SU

Čtyři kusy pro housle a kytaru (1966), ČHF

Sonáta pro flétnu a klavír (1966), PA, o PA

3. smyčcový kvartet (1967), SU

Osm skladeb pro mladé klavíristy (1967), SU

Sonáta pro cembalo (1967), ČHF, SU, o PA 14'

Tři kusy pro violoncello a klavír (1968), SU 8'

2. dechový kvintet (1969), ČHF, o SU 12'

3. sonáta pro klavír (1970), o SU 14'

Amoroso pro lesní roh a klavír (1971 )

Sonáta pro violoncello a klavír (1972), ČHF, PA 15'

Vokální skladby 

Zpěv nového věku. Kantáta pro sbor a orchestr na text V. Nekvindy (1962), ČHF 18

Tři mužské sbory na slova M. Floriána, P. Verlaina a F. Hrubína (1963), ČHF, PA 8'

Čtyři písně pro děti s doprovodem klavíru na slova V. Nekvindy, J. Havla a Zd. Kriebla (1965), SU 8'

Čtyři dětské sbory na slova Zd. Kriebla (1965), SU 10'